Oleje

Základem olejomalby a olejových laků jsou tuhnoucí tj.vysychavé oleje rostlinného původu. Získávají se lisováním nebo extrakcí. Malířským potřebám vyhovují nejlépe oleje lisované za normální teploty. Oleje připravované lisováním za tepla jsou nevhodné, slouží k průmyslovým účelům a vyrábějí se z nich mýdla a fermeže pro natěrače. Oleje tuhnoucí neboli vysychavé jsou lněný, makový, ořechový a slunečnicový. Opakem jsou oleje netuhnoucí – olivový, mandlový, které na vzduchu houstnou a nikdy neztuhnou úplně. Mezi oběma skupinami jsou oleje polotuhnoucí – ricinový, bavlníkový – na vzduchu houstnou, vznikne jen tenká blána, film. Tuhnutí olejů je ovlivněno světlem, teplotou a vlhkostí. Světlo, teplo a suchý vzduch tuhnutí urychlují. Tma, chlad a vlhkost zpomalují. Lněný olej ztuhne za normálních podmínek za 3 až 4 dny, ve tmě až za 30 dní. Tuhnutí olejů lze kromě toho urychlit i uměle buď zahříváním oleje za přístupu vzduchu nebo zahříváním spolu se sloučeninami kovu např.olova, manganu, kobaltu, zinku nebo železa. Případně zahuštěním oleje na slunci, naopak zpomalení schnutí lze docílit přísadami netuhnoucích olejů nebo vosku příp.pomalu těkajících rozpouštědel.

Lněný olej

Získává se lisováním nebo extrakcí ze semen jednoletého lnu. Semínka obsahují 30 až 35 % oleje. Vlastnosti olejů vypěstovaných v oblastech s chladnějším podnebím jsou pro malbu příhodnější. Nejkvalitnějším lněným olejem je olej baltický. Je zelenavý, nežloutne a nehnědne.

Oleje holandské a kalkadské jsou světle žluté.

Čištění oleje uležením

Olej se na několik měsíců nebo let uskladní v nádobách po okraj naplněných, hermeticky uzavřených bez přístupu vzduchu a světla. Teplo snižuje viskozitu oleje, urychluje sedimentaci rozptýlených látek, jež se usadí na dně nádoby. Olej se potom opatrně odčerpává. Dlouhotrvající uležení poněkud zvyšuje jeho kyselost a viskozitu. Výrobce barev a laků toto jako zhoršení zpravidla neposuzují, ale naopak jako přednost.

Čištěním vodou a sluncem

Ve skleněné uzavřené lahvi se olej důkladně protřepává vodou, poté se vystaví účinkům slunečních paprsků. Na rozhraní oleje a vody se vyloučí sliz a nečistota, od něhož se olej oddělí přečerpáním. Znovu se k němu přidá čistá voda, proces se opakuje pokud možno tak dlouho, až se hnědá sraženina nebo zakalení přestane usazovat a olej zůstane čirý, téměř bezbarvý.

Čištění sněhem

Je známo z 18.a 19.století. Olej se promíchá se sněhem na kaši, která se vystaví na mráz a po několika dnech se nechá roztát. Od usazení se oddělí čistý olej. Právě lněný olej uschne za normální teploty během 3 až 4 dnů v tenké vrstvě. Jestliže po uplynutí této doby ještě lepí, lze předpokládat, že byl znehodnocen. Kyselost oleje se samovolně zvyšuje jeho uležením (stářím), zároveň se zvyšuje jeho viskozita, zpomaluje schnutí a zvětšuje jeho sklon k žloutnutí. Mírná přirozená kyselost olejů většinou prospívá k tomu, že barva ke tření spotřebuje méně oleje a dobře se rozmalovává.

Polymerový lněný olej

Staří holandští mistři jej připravovali delším zahříváním na vysokou teplotu asi 30°C. Hustý olej, jehož film byl silně lesklý, znamenitě odolával vlhkosti. Tuhnul pomaleji, méně žloutnul, byl stálejší a pružnější (než normální lněný olej). Pro malbu je cenný pro svou velkou optickou stálost. Používá se též jako součást olejopryskyřičných laků, glazur a olejových emulzí.

Makový olej

Lisuje se ze semínek bílého máku,je téměř bezbarvý, příjemné chuti, slabého zápachu. Za horka lisovaný je červenavý, schne pomaleji než olej lněný. Protože nežloutne tolik, třou se s ním bílé a modré pigmenty. Pomalé schnutí olejového filmu je provázeno značným úbytkem objemu, což může způsobit krachelování povrchových vrstev (popraskání). Barvy třené v makovém oleji jsou méně vhodné pro podmalbu. Lze je doporučit pouze pro techniku a la prima. Barvy obsahující makový olej méně odolávají rozpouštědlům než barvy s lněným olejem. Je nebezpečí, že při čištění obrazu budou porušeny i mírnými rozpouštědly. Makový olej při dlouhodobém uskladnění žloutne a volné kyseliny, které při tom vznikají ještě více proces zpomalují. Přidáním 5 % práškového vápna nebo bezvodé sody lze žluknutí odvrátit a olej udržet v upotřebitelném stavu.

Ořechový olej

Lisuje se z jader vlašských ořechů za studena. Schne pomaleji, než lněný olej, ale rychleji než makový. Méně žloutne než lněný olej, v tenké vrstvě usychá asi v 5 dnech. Je ideální pro přípravu olejových barev, po uschnutí dává bezbarvý film, tvrdší a pevnější než u makového oleje. Je velmi řídký, proto při tření přijímá více pigmentu než ostatní oleje. Barvy s ním silněji kryjí. Vystavíme-li jej na světlo v láhvi s trochou vody, úplně se odbarví a schne pak stejně rychle jako lněný olej. V technice malby se uplatňuje od nejstarších dob. Vasari doporučoval ořechový olej i pro podkladové nátěry.

Konopný olej

Lisuje se ze semen konopí. Je žlutě zelenavý a velmi řídký, uležením tmavne, složením se podobá lněnému oleji, dobře schne, méně žloutne, je snadno náchylný k vrásnění. Od lněného oleje se lépe rozpouští v lihu.

Ricinový olej

Lisuje se ze semen skočce rostoucího v Indii a střední Americe. Velmi zvolna tuhne, v nejtenčí vrstvě až za 30 dní. Patří k polotuhnoucím olejům. Zahříváním nad 250°C za současného vhánění vzduchu se zahušťuje a slouží pak jako měkčidlo pryskyřičných těkavých laků a laků z deriváty celulózy. Chemickým zpracováním tzv.dehydratací mu přibylo na významu, nabývá vlastnosti tuhnoucích olejů jako např.dřevní olej zvaný též čínský. Přirozený ricinový olej bývá doporučován jako měkčidlo šelaku v lihu v množství 3 až 5 %.

Dřevní olej zvaný též čínský

Lisuje se z jader ořechů pryšcovitých stromů rostoucích v Číně, Austrálii a na Novém Zélandě. Obsahuje 58 % oleje. Lisovaný za normální teploty je jantarově žlutý. Lisovaný za horka tmavě hnědý. Jeho schnutí je provázeno značnými nepravidelnostmi. Za normálních okolností schne několik týdnů. Má film krystalické struktury. Na vlhku usychá za 2 dny. Je-li zahříván, tuhne v pevný rosol. Po určitou dobu zahřívání na 280°C (polymerací) nabývá vlastností normálního tuhnoucího oleje. Dřevní polymerový olej bývá součástí olejových laků, dobře odolávajících povětrnosti. S kalafunou dává průmyslové laky, které se vyrábějí ve velkém množství, protože jsou levné.

Slunečnicový olej

Lisuje se ze semen slunečnice. Obsahuje 20 až 30 % oleje. Je řídce tekutý, světle žlutý, schne pomaleji než olej makový. Bývá přidáván k olejovým barvám, aby pomaleji schly a umožnily malbu do mokrého po několik dní.

Rybí oleje

Některé schnou na vzduchu podobně jako tuhnoucí oleje rostlinné, dávají gumovitý nestejnoměrný film. Připravují se z nich průmyslové fermeže, dosti často se jimi falšují oleje rostlinné.