Vznikají z balzámů samovolným vypařením silic, oxidací vzdušným kyslíkem a polymerací. Za určitých okolností je lze z balzámu také získat destilací. Jsou to čiré někdy zakalené někdy zabarvené dožluta hnědé látky, amorfní, sklovité, měknoucí a tající zahříváním. Jsou nerozpustné ve vodě. V organických rozpouštědlech se buď rozpouští nebo v nich bobtnají. Jsou složeny z různých organických látek obsahující uhlík, vodík a kyslík. Vaříme-li pryskyřice se zásaditými louhy, změní se v hnědě zbarvené soli pryskyřičných kyselin, polotuhá až tuhá lepivá mýdla tzv. reziváty, které se spolu se síranem hlinitým uplatňují při klížení papíru a mimoto se jich používá v průmysl.výrobě tukových mýdel, kde zvyšují pěnivost. Reziváty olova, kobaltu, manganu jsou novodobé sikativy.
Podle původu a způsobu sběhu rozeznáváme pryskyřice:
recentní – pocházející z živých stromů
fosilní – dávno vyhynulé
Recentní pryskyřice jako je mastix, damara, sandarak a některé kruhy kopálů vytékají z poraněné kůry stromů, mají charakteristický tvar kapek nebo valounků. Kalafuna se těží destilací nebo se získává extrakcí rozmělněného dřeva. Zcela jiné povahy je šelak, který je produktem živočišným. Fosilní pryskyřice jako je jantar, kopály – vznikly před dávnými věky, zapadly do půdy a zní se vyhrabávají. Jantar se nalézá na povrchu v naplaveninách.
Podle tvrdosti dělíme pryskyřice na dvě skupiny:
měkké – k nim patří pryskyřice recentní – kalafuna, mastix, damara, sandarak, šelak, měkké kopály elemské.
tvrdé – jantar a fosilní kopály, některé druhy kopálů recentních.
Stálost měkkých pryskyřic není velká, nevzdorují dostatečně atmosférickým vlivům, zejména vlhkosti, podléhají autooxidaci a jejich rozpad urychluje i světlo (některé druhy žloutnou). Nejméně žloutne damara, vlhkosti nejlépe odolává šelak.
Stálost tvrdých pryskyřic je nepoměrně větší. Nedovedeme je však v plném rozsahu využít, protože nejsou rozpustné.
Měkké pryskyřice se v organických rozpouštědlech rozpouští za normální teploty. Mastix, damara a kalafuna v terpentýnu. Šelak, sandarak, měkké manilské pryskyřice v lihu. Snadná rozpustnost damary v nejjemnějších rozpouštědlech je důležitá při konzervování obrazů, poněvadž laky reagující na slabá rozpouštědla lze směnit aniž hrozí nebezpečí, že se malba poruší. Laky měkkých pryskyřic, které se rozpouští pouze v lihu, hrozí nebezpečí, že se při snímání těchto laků malba poškodí. Pružnost pryskyřic není příliš velká, jsou sklovitě křehké, je nutno je přimíchat s pružnější přísadou nebo oleji.
Kalafuna
Je jedním z nejobyčejnějších a nejlevnějších druhů pryskyřic, usazuje se jako pevný zbytek při destilaci balzámu terpent.získávaného z různých druhů borovic. Podle toho se rozlišují různé druhy jako je kalafuna francouzská, ruská, americká, německá a rakouská. Kalafuna je amorfní, křehká, sklovitě lesklá, zbarvena žlutě až hnědě. Taje při 80 – 110°C. Je dobře rozpustná v terpentýnu, lihu a jiných rozpouštědlech. Vyrábějí se z ní levné laky, které malířským účelům nevyhovují. Přidává se k průmyslovým těkavým lakům. Má malou odolnost vůči vlhkému prostředí.
Mastix
Vytéká z kůry keříčkovité rostliny pistácií rostoucí na pobřeží Středozemního moře. Stářím žloutne a oranžoví, je méně hodnotný než damara, která je opticky stálejší. Mírným teplem se rozpouští v terpentýnu a alkoholu, ne však úplně. Mastixový lak s terpentýnem schne velmi pomalu, s petrolejem rychleji.
Damara
Dováží se z Malajsie, ze Suronských ostrovů a Indie. Vytéká z třezal.a blahočet.stromů a rostlin, do obchodu přichází v podobě průhledných beztvarých kousků zamoučněného povrchu. Je bezbarvá nebo mírně nažloutlá, lasturnatého sklovitého lomu, je měkčí než sandarak a málo tvrdší než kalafuna. Rozpouští se v terpentýnu, s nimž schne rychleji než mastix. Nejdůležitější je její velká optická stálost, stářím žloutne zcela nepatrně. Ve vlhkém prostředí se v krátké době zakaluje. Její film zbělá a stane se úplně neprůhledným. Větší stálosti a trvanlivosti dodávají damaře přísady vosků nebo tuhnoucích olejů (včelí vosk).
Šelak
Je výměšek červů žijících na indické smokvani, větvičky obalené šelakem v tloušťce několik mm se odlamují a zpracovávají na šelak. Ten se rozemílá a propírá vodou, aby se zbavil rozpustného barviva, potom se tví, natírá na válce, na nichž tuhne a nakonec se seškrabuje v podobě tenkých lupínků. V Orientě se používá rozpuštěný ve vodě k přípravě nerozpustných čínských tuší a také jako pojidla barev, které jsou po uschnutí též nerozpustné.
Roztok šelaku ve vodě připravíme podle tohoto receptu: 3,5 dílů bílého šelaku, 1 díl krystalického boraxu a 15 dílů vařící vody. Šelak se v lihu rozpouští úplně a dává tvrdý lesklý odolný film, známý jako politura na nábytek. Pružnost křehkých šelakových laků lze zvýšit přidáním 3 % ricinového oleje nebo přidáním 5 % benátského oleje. Šelakové laky předčí svou odolností proti atmosférické vlhkosti laky damarové, laky z měkkých kopálů manilských. 2 až 3%ní roztok šelaku s lihem se používá jako fixativ pro uhlokresby, nevýhoda je, že částečně žloutne. Jako laky na olejomalbu jsou zcela nevhodné poněvadž líh je silným rozpouštědlem linoxinu, tj. že způsobuje bobtnání olejové barvy, která není zcela proschlá.
Sandarak
Je to zaschlá šťáva cipřiš.stromů rostoucích v oblasti Středozemního moře v Maroku, Egyptě nebo v Austrálii. Do obchodu přichází pod označením sandarak magadarský nebo alexandrijský v podobě drobných žlutých kousků. Jejich tvar je kapkovitě protáhlý až tyčinkovitý. Je křehký. Taje při 135 – 150°C. Dobře se rozpouští v lihu, v terpentýnu jen částečně. Dává silně křehký, lesklý film, který je tvrdší než film mastixový a damarový. Stářím však červená.
Jantar
Pryskyřice vyhynulých jehličnatých stromů, které v třetihorách tvořily pralesy na pobřeží Baltického moře. Nachází se v průhledných nebo průsvitných kouscích zbarvených žlutě až hnědočerveně. Taje mezi 350 – 370°C. Není úplně rozpustný, částečně se rozpouští v lihu, acetonu, benzenu, éteru. Aby se z něho mohly připravit laky, musí se nejprve roztavit. Vytavený jantar (tzv. jantarová kalafuna) je tmavě hnědá. Pryskyřice měkčí a křehčí než původní jantar. Je rozpustná v terpentýnu, v lihu a za zvýšené teploty v tuhnoucích olejích. Jantar.laky jsou hnědočervené až tmavě hnědé, dávají příliš křehký film. Vynikají značnou odolností proti atmosférickým vlivům. V dnešní době se pod názvem jantarové laky prodávají světlejší laky kopálové nebo syntetické.
Kopály
Pod tímto názvem se označuje velký počet pryskyřic, které se od sebe liší svým původem a vlastnostmi. Rozdělujeme je na měkké a tvrdé.
Měkké – manilské, indické akaury. Nejsou tvrdší než měkké pryskyřice jako je damara, mastix, kalafuna. Připravují se z nich těkavé laky, terpentýnové a lihové nevalné jakosti.
Tvrdé – zvané též pravé se vyskytují v písčité půdě v hloubce několika decimetrů až 1 metru. Jako pozůstatky dávnověkých kopálovníků. K nejtvrdším patří východoafrický zanzibarský, západoafrický zvaný kongo. Tvrdé kopály se rozpouští částečně a velmi nestejnorodě v lihu, terpentýnu, chloroformu a jiných organických rozpouštědlech. Tvrdé kopály australské jež přichází na trh jako kopály bauri jsou snadno tavitelné, dobře snáší vlhko.
Nejkvalitnější kopálové laky se vyrábějí z kopálů – kongo a bauri.
Deriváty celulózy (chemické pryskyřice)
Deriváty celulózy (nitrocelulóza), acetát (acetoburitát celolózy) se rozpouští ve směsi organických rozpouštědel, zasychají odpařením rozpouštědla. Jsou to roztoky o různé konzistenci a hodí se pro lepení nejrůznějších materiálů. Celulózová lepidla rozpustná ve vodě jako apeko, dekora, boranex, lovosa, taposa, tapolet se využívají k lepení tapet a plakátů. Celuloz.lepidla v organických rozpouštědlech – kanagon, tmel S2, tmel R10. Použití celulózy je rozsáhlé, především při výrobě papíru, laků, plastických hmot a filmů. 30 až 40 % kafru dává celulóza nitrocelulózu, tj. bezbarvou průhlednou látku, která je za normální teploty tvrdá, pružná a ve vodě nerozpustná. Lisováním a válcováním lze celuloid formovat na pásy.
Acetát celulózy (acetyl celulóza)
Je-li rozpuštěno v silných rozpouštědlech, dává po uschnutí tvrdý průhledný, ve vodě nerozpustný film, na světle stálý, nežloutne a není hořlavý. Acetyl celulóz.laky – zvané cellonové se používají jako průmyslové laky na auta a letadla.
Metyl celulóza
Prodává se pod technickým názvem Gluturin, což je celulózový klih. Slouží jako emulgační prostředek při přípravě temper a disperzí. Při dekorační malbě nahrazuje klih, arabskou gumu a jiná vodová pojidla. Na vzduchu není dostatečně stálý, po čase práškovatí. Ve spojení s organickými rozpouštědly se uplatňuje při odstranění starých nátěrů.
Akryláty
Syntetické pryskyřice, které se používají při výrobě nátěrových hmot a laků. Některé jsou naprosto stálé na světle, velká odolnost proti vlivům povětrnosti, má dobrou přilnavost k podkladu. Jsou velmi pružné,odolávají zásaditému a kyselému prostředí. Dobře se snášejí s pigmenty. V průmyslové výrobě se jejich roztoků a emailového charakteru používá na vápenné omítky, cement, dřevo, papír a jiné podložky.
PVAC (polyvinylacetát)
Jeho film vodou mírně bobtná, na světle je stálý, nežloutne. Pro přípravu laků a pojidel jsou nejvhodnější středně polymerované druhy, které jsou pevné, tvrdé, ale také křehké. Polyvinylacetátové filmy mají dobrou přilnavost, nejsou však dostatečně odolné proti kyselinám a zásadám. Dlouhodobou depolymer.degradací se z polyvinylacetátu uvolňuje kyselina octová, proto se nehodí jako fixativ kreseb a pastelů, protože by svou kyselou povahou mohl porušit celulozová vlákna na papíru.
Žádné komentáře:
Okomentovat