Pojem grafika

Od slova grafein (z řečtiny) = psát, kreslit, transformování viděného do ploch, bodů.

Proměny grafiky v počátcích – grafika byla součástí malířství, byla závislá, dále spjata s knihou, kde plnila úlohu ilustrace, dekorace.

Grafika - původní a reprodukční

• volná a užitá

Původní = volná – vzniká spontánně, podle autorovy představy, aby se zde dala zařadit, musí splňovat:

1. předloha, návrh, námět musí být původní = autorský návrh

2. grafik sám zpracuje tiskovou formu = matrici

3. měly by se citlivě volit prostředky, adekvátní technika

4. grafik by měl vytisknout celý náklad desky, případně může ponechat tisk profesionálnímu tiskaři – donese nátisk (představu grafika)

5. všechny tisky musí být autorizovány umělcem, výše nákladu, nepřekročený limit nákladu (staré tisky tomuto neodpovídají, protože nebyly signovány, výše nákladu nebyla omezena).

Užitá = slouží praktickým účelům, reklama, plakáty, loga, knižní ilustrace, pozvánky, diplomy, knižní obálky, reprodukované průmyslově ve velkých nákladech, ex libris = značka pro knihovnu, vlepuje se do knihy (= z knih), patří zde i novoročenka. Umělecká ex libris, novoročenky a další drobná grafika se tisknou vždy jen v omezeném nákladu.

Reprodukční = grafika podle cizí předlohy, bývala doménou specialistů (např.Hollarova díla)

Volná = svobodné ztvárnění umělcovy představy do grafické podoby, nemá žádný přímý praktický účel

Tisk

= proces, ve kterém vzniká otisk, je výsledkem tisku a zprostředkovává jej matrice, která je zhotovena z nejrůznějších materiálů.

Tiskový stav

1. Zkušební otisk – před dokončením desky, označuje se E.E., autorský tisk E.A., dříve se označovaly tisky, které vytiskl grafik před nákladem, číslovalo se římskými číslicemi, dnes se označují tisky experimentální.

2. Kontraotisk – obtažení otisku na další papír, zrcadlově převrácený – jako kresba na desce, slouží rytci na lehčí kontrolu postupující práce

3. Otisk před textem – otisk zhotovený před vyrytím textu (adresy, vysvětlující nápisy,ex libris). Dodatečně se umísťuje pod vlastní kresbu

4. Remargue – zkoušky (např. u leptu volné místo na okraji na zkoušku), před tiskem se odstraní.

5. Rané otisky nákladu – první jsou nejkvalitnější, deska má definitivní podobu a je čerstvá

6. Varianty kresby – doplněné o nové linie nebo půltóny, případně po opravě

7. Barevné varianty – otisk realizovaný v jiné barvě nebo na jiný barevný papír

8. Pozdní otisky nákladu – nejsou tak kvalitní, u suché jehly to lze sledovat nejvíc (tvz.únava materiálu)

9. Dotisk z originální desky – v případě, že první náklad byl nízký a nevyčerpal limit, může autor dotisknout další, za lomítkem označíme např. římská II.

10. Novotisky – bez autorova přičinění, po smrti

11. Verifikační otisk – po vyčerpání limitu nákladu se má tisková forma znehodnotit,do kříže přeryjeme (uděláme 1 až 3 otisky jako doklad), proti neautorizovanému tisku

Signování otisku

– první otisky se neznačily, v 15.století monogramy začleněné do kresby a zároveň vyryté do dřeva nebo kovu např. monogramista D.S., pokud se reprodukovala malířská práce uvedly se obě jména (pod spodní okraj kresby, vlevo malíř, vpravo rytec), vyskytovaly se pod tiskem na desce zkratky:

pinx. = maloval

del. = kreslil

lith. = litografoval (tisknul)

inc. = vyryl

sc., sculps. = vyřezal

inv. = vymyslel

f., fe., fec. = vyrobil

Až ke konci 19.století se začaly signovat vlastnoručním podpisem pod otiskem, v levém dolním rohu se píše zlomek, který označuje tisk např.1/12 (1.tisk z nákladu 12 tisků). V pravém dolním rohu vlastnoruční podpis a datum vzniku, někdy se uprostřed uvádí název grafiky – pokud jde o cyklus, uvedeme název z cyklu, pořadí tisku.

Aby grafika mohla být brána jako originál – musí být dodržen náklad u každé techniky jiný:

Suchá jehla, rytina s krejovou manýrou, mezzotinta 50 ks

Stejné techniky jako předchozí pokud se poocelí í a patří sem všechny typy leptu do 100 ks

Ostatní jako kov, dřevo, litografie, serigrafie 200 ks

Původně byla grafika černobílá

Barevný tisk

– z jedné desky 2 způsoby:

1. do jedné desky různé barvy – vytiskneme (např. lept, dřevořez japonského typu)

2. polovinu barvy – vytiskneme, dáme další barvu , vytiskneme = vytvoříme soutisk

• z více desek – nejjednodušší – suchá jehla, z lina uděláme podtisk

1. z jedné desky černou lineární nebo tónovou kresbu, z druhé můžeme tisknout jednobarevný plošný podtisk

2. šerosvitný dřevořez nebo šerosvitná litografie

3. trojbarevný nebo čtyřbarevný měkký kryt (soutisk základních barev + černé), křídová litografie, techniky tónové kresby, využívání principu míchání barev vzájemným překrýváním

4. barevný dřevořez, linořez – techniky plošné kresby, využívání přetlaku barevných ploch

5. tisk světlými krycími barvami na tmavší tónový podklad nebo na barevný papír

6. irisový tisk – navalováním kresby nebo podtiskové plochy dvěma či více barvami, které do sebe plynule přechází, dosáhneme zvláštního efektu duhy.

Tiskové barvy

Výroba barev pro grafickou práci se uskuteční homogenizací – mechanickým mícháním práškových pigmentů nebo barviv s příslušnými přísadami.

Barvy můžeme rozdělit na : anorganické a organické

Anorganické – vznikají homogenizací práškového pigmentu nebo barvy, vzniká hustá hmota. Jsou to pigmenty minerálního původu. Pigmenty můžeme rozdělit na přírodní (sieny, umbry, okry) a umělé (např. chrómová zeleň, ultramarín, chromová žluť)

Organické - přírodní (indigo)

- chemické – dehtové (jednoduše vyrobené, na světle stálé) a anilinové

Černé tiskové barvy – vyrobené ze sazí spalováním různých surovin za nedostatečného přístupu vzduchu, dnes oxidací acetylenu nebo destilací zemního plynu (nejjemnější plynové saze - Carbon black). Dále pražením rozemletých kostí (kostní čerň, slonová, pařížská), z výlisků viné révy (révová nebo frankfurtská čerň), dále z ovocných jader (jádrová), z odpadu korků (korková).

Na úpravu hustoty barvy používáme ředidla, které se vyrábí z vysychajícího čistého lněného oleje (fermeže různé hustoty) nebo z nevysychajícího minerálního oleje. Při urychlení schnutí barvy přidáme sušidla – sloučeniny kobaltu, manganu a olova.

Tiskové papíry

– nesou obraz, papír je vidět, má estetické hodnoty i technologické hodnoty, výroba papíru je datována kolem roku 105 v Číně – kdy císařský degustář Tsai-Lus k použitým odpadkům z hedvábí přidal pojivo, utvořil kašičku, kterou nabíral sítem a nakonec rozmočil ve vodě, vznikl papír, nejdříve se papír dostal do Koreje a do Japonska. Papíry typu Koso, Gampi, Mitsumi, Kawasa, Ogura…Rostliny – konopí, bambus, z vláken lýka moruše. Do Evropy se papír dostal až v přelomu 12.a 13.století, křižácké výpravy a arabské výboje.

Až do 18.století probíhala výroba ručně, u nás se vyráběl papír z hader – konopí, len. Jinak se vyrábí papír z bavlny (Velké Losiny – nejstarší dochovaná papírna v Evropě), v 18.století se výroba papíru značně zmechanizovala – tzv.nekonečný pás, v polovině 19.století – dřevěné piliny, až do 70.let 19.století se používalo jako pojidlo kyselina sírová (papír se rozpadal oxidací), v roztoku uhličitanu hořečnatého.

Papíry se vyrábí v různých gramážích – tlustší papíry mají větší gramáž (např.nejtenčí japonské 10-40 g/m, měditiskové od 200 g/m), z textilií mají lepší kvalitu, dřevité rychle žloutnou, rozpadají se, nejsou tak kvalitní.

Papír pro tisk – měl by mít dostatečnou gramáž (kvalitní Japonské), měly by být savé, musíme je namočit, vyrábí se pod různou značkou Ingres, Losiny, Lana, italské Fabriano, německé Zanders,….

Tiskové techniky

Podle materiálu – např. tisk ze dřeva, kamene, kovu – dřevotisk, kamenotisk, měditisk,

Způsoby zpracování tiskové formy:

1. mechanické – řezby, rytiny do dřeva, kovu, kamene

2. chemické – lepty, litografie

3. fotochemické – sítotisk, serigrafie

Podle způsobu tisku – z výšky, z hloubky, z plochy a skrze síto (serigrafie; experimentální a kombinované techniky.