Vosky

Jsou pevné látky, chemicky neaktivní, které na rozdíl od tuhnoucích olejů jsou stálejší, nežloutnou, nežlutnou, nepryskyřičnatí, ani se tak často nezmýdelnatí. Teplem se stávají plastickými, nakonec tají, avšak při vyšších teplotách než tuky.

Včelí vosk

Získává se z plástů zbavených medu, plásty se přetavují v horké vodě, aby se z nich oddělila nečistota a vedlejší produkty. Je slabě nažloutlý spíš bílý, velmi čistý a pro malbu nejvhodnější, starší vosk je žlutý až hnědý, lze jej vybělit pouze několikanásobným převařením v čisté vodě. Za mírného zahřátí se vosk rozpouští v terpentýnu, benzenu, acetonu, toluenu, chloroformu a sirouhlíku. Ve vodě je nerozpustný, v alkoholu se rozpouští pouze za tepla. Smícháme-li ho s terpentýnem nebo xylenem v poměru 1 : 3, dává poloprůhlednou pastu, která se při nanášení neroztéká a štětec v ní zanechává otisky. Tuto vlastnost přenáší vosk i na olejovou barvu, je-li k ní přimíchán, dodává ji krátký pastovitý charakter. Vosk při schnutí z roztoku zkrystalizuje, proto je povrch voskových laků nelesklý. Lze jej však vyleštit a to tak, že jej třeme látkou nebo kartáčem nebo jej prudce zahřejeme, tj. k povrchu voskové barvy přiložíme plamen, pod nímž vosk na okamžik roztaje. Jakmile ztuhne, vytvoří silně lesklý průhledný povlak. Tento způsob tavení vosku na obrazové ploše je podstatou enkaustiky. Vosk se při 30 až 40°C stává plastickým. Při 61 – 63°C taje, v chladu naproti tomu tuhne až tvrdne, za mrazu úplně ztrácí pružnost. Krystalizuje a jeho průzračnost se snižuje. Vosk je chemicky neaktivní látka již po celá staletí zůstává nezměněná. Svou stálostí předčí jak tuhnoucí oleje, tak pryskyřice. Dokonale odolává účinkům vlhkosti, kterou nepropouští ani ke spodním vrstvám. Ve směsi s pryskyřicemi poskytuje lakové nátěry, jež chrání malbu před účinky povětrnosti dokonaleji než laky olejové a laky ze syntetických pryskyřic. Vosk se též vyznačuje značnou odolností proti kyselinám, na zásadité látky je však citlivý. Jejich prostřednictvím se spojuje s vodou na voskovou emulzi, kterou lze přidávat k vodovým pojidlům a temperám. Voskové tempery jsou stálé, pružné, mají matný až pololesklý povrch. V antice byl podstatou enkaustiky, setkáváme se s ním na fajjúnských podobiznách. V Byzancii se uplatňovala voskoklihová tempera, v dnešní době má velký význam technika konzervační (restaurování). Upevňuje se jím uvolněná polychromie na plastikách i odpadávající barevné plochy.

Karnaucký vosk

Získává se z listů brazilské palmy, je žlutošedý až bělavý, křehký, značně tvrdý, taje při 83 až 86°C. Protože je tvrdší než včelí vosk a není za normální teploty lepkavý, přidává se k jiným voskům, aby zvýšily jejich tvrdost.

Parafin

Získává se při destilaci ropy a při suché destilaci lignitu. Tyto výrobky mají rozdílný bod tání, který se podle stupně destilace pohybuje mezi 35 až 60°C. Parafin je bílý, průsvitný, křehký, krystalické struktury. Vyniká velkou stálostí, vzdoruje i silným kyselinám a zásadám. Rozpouští se v benzenu, toluenu, xylenu, acetonu, petroleji a lakovém benzínu. Nedokonale se rozpouští v terpentýnu a tuhnoucích olejích, s nimiž ustáním krystalizuje. Přidává se k matným lakům místo vosku, bývá součástí různých přípravků (odstraňovačů starých olejových nátěrů a laků).

Ceresin

Je to produkt rafinace zemního vosku ozokeritu. Podobá se tvrdému parafinu, s nímž bývá často zaměňován, je však plastičtější, méně krystalický, má vyšší bod tání 65 až 75°C. Je kvalitnější, čím je bod tání vyšší. Slouží jako náhrada včelího vosku.

Montánní vosk

Extrahuje se z vytuminózního hnědého uhlí jeho rafinací kyselinou sírovou. Je bílý nebo žlutý, má vláknitou strukturu a páchne dehtem. Taje při 72 až 77°C. Pro značnou tvrdost se ho používá k výrobě leštících past

Japonský vosk

Získává se z plodů stromů rostoucích v Japonsku a Číně, je žlutý nebo světle hnědý s povrchem jakoby zamoučněný. Taje při 48 až 55°C, rozpouští se v benzenu a petroleji, je tvrdý, křehký, podobá se bělenému včelímu vosku. Složením se však od něho liší, patří spíše k tukům. Používá se ho k přípravě tiskových barev, politur a leštících přípravků.

Syntetické vosky

Mikrokrystalické polosyntetické vosky. Získávají se při rafinaci nafty. Jsou plastičtější než parafiny. Jejich různé druhy se vzájemně liší bodem tání a větší nebo menší tvrdostí. Užívají se na konzervační práce u maleb a nátěrů.