– je to nejstarší způsob tisku, spočívá v tom, že tiskne plocha, která je vyvýšená, patří sem kamenoryt – pochází z Egypta, Babylonu, z privilegovaných vrstev, kdy se označoval majetek, ve staré Číně literární díla, malířská. V 7.století n.l. tušové kresby, vyrývala se jenom linie, černá plocha se vyškrabávala, kamenoryt dodnes u Eskymáků (nedostatek dřeva)
Techniky tisku z výšky
Dřevořez
– nejstarší technika, nejvýznamnější je deska, která je podélně řezaná, předchůdci dřevořezu jako grafické techniky byli staří Indové a Arabové svými metodami potiskování látek ornamentálními vzory, v antickém Římě se označoval majetek, v dálném Východě díky vynálezu papíru nejstarší tisky pochází z Koreje asi 751 n.l., umění začalo pronikat do Číny a Japonska kolem 8.století – náboženské texty, vějíře;
Roku 1 050 sazba textu z jednotlivých znaků v Koreji. V lidovém umění 12.století řezačské dílny, vícebarevný dřevořez.
Rané japonské tisky se tvořily v klášterních dílnách, od počátku 17.století se tvorba obrátila ke světským námětům plebejské šlechty – Edo (dnešní Tokio), Osaka, Kjóto; vznikly ilustrace klasické i lidové literatury, obrazová alba a grafické listy, tradice, živá, realistická kresba. Dřevořezy se z počátku tisky jednobarevné, někdy doplněné ručně nanášenou barvou.
Až.v pol.18.století 2 až 4 štočkové tisky barevné, završitelem byl Kacušika Hokusai. Koncem 19.století zapůsobil japonský dřevořez na vývoj moderní evropské malby.
V Evropě vznikl dřevořez jako tisková technika na přelomu 14.a 15.století vývoj podpořen výrobou papíru, dříve na kůži – pergamen – nečiněná mladá kůže.
Rané dřevořezy měly náboženské motivy nebo světské témata i v lidovém umění s jednoduchou konturovou kresbou, tisky byly kolorovány glazurovými barvami pomocí šablon, významný je Fragment ukřižování z Francie roku 1 380, z konce 14.století Kristus v Getsemanské zahradě pravděpodobně Čechy, roku 1 423 sv.Kryštof z Německa. Tyto tisky, které vznikali ještě před vynálezem knihtisku nazýváme deskotisky (např. z oblasti Bavorska). tzv.deskotisky – na desce vyřezaný obrázek i text, dále se lepily nepotištěnými stránkami k sobě (revers na revers) – tzv.leporela, vázaly je a z nich se tvořily blokové knihy (zachovalo se asi jenom kolem 100 exemplářů) – nejznámější Biblia picta, vysoká úroveň tisku z Nizozemska (Umění umřít z roku 1 460).
Vznikaly učebnice – název podle Aelia Donata – tzv.donáty – populární latinská gramatika.
V 50.letech 15.století Gutenberg – knihtisk, nejstarší dochovaný tisk roku 1 454, do roku
1 500 označujeme jako prvotisky – inkunabule. Vznikaly nové specializované cechy. Po estetické stránce významně ovlivnila knižní umění italská renesance. Poté se rozšířila potřeba ilustrace – Michael Wolgemut (Kronika světa), Albrecht Dúrer – Velké pašije, Apokalypsa, Malé pašije, Život Panny Marie, dalšími tvůrci dřevořezu byli Hans Holbein mladší, Lucas Cranach starší, kolem roku 1 500 Urs Graf ve Švýcarsku - dřevořez bílé linie, (negativní kresba). Dřevořez se značně přiblížil malířství zavedení techniky šerosvitného dřevořezu (chiaroscuro). Italský malíř Ugo da Carpi dostal roku 1 516 na chiaroscuro od benátského senátu koncesi. Vynikající výsledky v této technice dosáhl i Hans Baldung-Grien.
Od konce 16.století musel dřevořez čelit velké konkurenci mědirytu a leptu. Např. Rubens, který měl kolem sebe rytce do dřeva. Vyniklo grafické dílo 19.a 20.století Paula Gauguina z Tahiti, vynikající malíři jako Edvard Munch, Emil Nolde, Kathe Kollwitzová se sociální tématikou, dále František Bílek, Josef Váchal inspirovaný středověkým deskotiskem, František Kupka.
Na dřevořez použijeme vyschlé podélně řezané dřevo (po délce vláken), dá se použít i překližka nebo rýsovací malá prkna, které vyhoblujeme, vybrousíme, napustíme fermeží, olejem, před řezáním je vhodné dřevo zpevnit slabým roztokem klihu nebo bezbarvým lakem nebo do hotové řezby před tiskem, výška typografické literky je 23,56 mm. Kresbu provedeme různými způsoby – např.tužkou, kresbu můžeme přenést přes kopírak, k řezání používáme různé nožíky, řezáky, žlábková rydla různých profilů, řezbářská dláta. Mělo by se postupovat od detailu k celku (od ruky), řez vedeme kolem čar šikmo skloněný, aby základna byla širší. Čepele nožů musí být krátké (asi 2 cm).
Dřevoryt
– technika dřevorytu byla vynalezena až v roce 1 771 v Londýně Thomasem Bewickem, kdy umělecká společnost vyhlásila soutěž, Thomas použil místo měkkého dřeva tvrdé, řezal příčně, navíc dřevo rozřezal a slepil, deska vznikla tedy z lamel (deska už nepracuje), podélný řez = štoček, ze zimostrázu, použil mědirytecká rydla různých profilů,charakter vytváří použitím čepele (sdružená rydla), dosáhl tím větších jemností, mohl řezat do více detailů, v 19.století se dřevorytu věnovali Honoré Daumier a Gustave Dore (předloha ilustrované Bible). V případě zkušebních otisků kosticí naválenou barvu rozetřeme.
Dřevorytecká (xylografická) reprodukce rozeznávala dva hlavní způsoby práce:
Faksimilový dřevoryt – rytec obrýval přesně předkreslenou perokresbu.
Tónový dřevoryt – převádění volně namalovaných tónových hodnot, vystihnout modelaci a tonalitu originálu.
Na dřevoryt použijeme tvrdé a husté dřevo, řezané napříč přes léta. Ideální byl zimostráz (dnes už nedostupný), vyhovuje dřevo hruškové. Desky se sestavují z malých hranolků, které se spojují klížením a v celku se frézují do roviny. Povrch musí být sametově hladký, bez rýh a spár. Dřevo můžeme do jisté míry nahradit umělými hmotami – dostupné je akrylátové sklo (při hlubším zarytí se vylamuje), dále novodur a tvrzený polystyren (na konci vrypů zůstávají v desce štěpiny). Dřevorytecká rydla sice vycházejí z mědiryteckých, ale liší se jiným úhlem broušení a větším počtem různých profilů (čelo rydla je broušeno pod úhlem 45 stupňů).
Při rytí nesnadných částí a vybíraní větších ploch slouží tzv.můstek – zaoblená dřevěná tyčinka o průměru asi 1 – 1,5 cm, vespod rovně seříznutá, aby po hladké ploše neklouzala, podlepená tenkou kůží.
Rytina do křídové desky (tzv.Mássrova)
– nejjednodušší je sádrová, na drobné práce (novoročenky, ex libris), desku asi 1,5 – 2 mm tvoří vrstva plavené křídy s rybím klihem, nanese se na papírový karton, dokonale se vyhladí. Nejprve ji nalepíme na tvrdou podložku.
Sádru přeneseme na skleněnou desku, zajistíme rovný povrch, sklo zajistí hladkou plochu, namažeme tukem (např.silikonovým olejem), použijeme mědirytecká rydla, dobře se ryje, protože neklade takový odpor jako dřevo, je lepší tisknout kosticí, sádra by se mohla v lisu rozbít.
Linořez a linoryt
– lépe se zpracována než dřevo,snadné rytí a řezání do měkké hmoty, zpracovává se větších plochách (např. plakáty), klasické linoleum je jemná korková drť pojená lněnou fermeží, dnes je dokonale nahrazováno výrobky z PVC. Při rytí do linolea používáme žlábkové linorytecké rydla vylisované z ocelového plechu do profilu V nebo nožíky, dá se použít i vyřezávací nožík či mědirytecká rydla. Před začátkem práce nalepíme lino na netažnou lepenku, aby se případně nenatáhlo. Aby barva držela, můžeme lino přebrousit jemným smirkem, jako ilustraci 23,5 mm, rydla se rychle tupí, řezné hrany brousíme jemnozrnným karborundovým brouskem či trojúhelníkovým pilníkem. Použití jak z výšky, tak z hloubky. Linoryt byl oblíbenou technikou Josefa Čapka.
Razená technika
– technika tisku z výšky, v druhé polovině 15.století menší množství otisky z kovových desek, jakýkoliv obrázek, válečkem naválíme barvu a vytiskneme, vzniká ražením razidel různého tvaru (hvězdičky, kolečka, které zaťukáme po obvodu), tato technika pochází z dolnorýnských kovotepeckých dílen, prvním známým tiskem je Sv.Bernard sienský z roku 1 454.
Kovoryt (kovořez)
– první tisk pochází z Japonska kolem roku 764 n.l. svitky s budhistickým textem, ryjeme mědiryteckými rydly, použijeme rozbrušovačku např.do ocelové desky, jde tedy o mědiryt, s tím rozdílem, že vlastní kresba se nevyrývá do hloubky, vynechává se, je vyvýšená, barva se na ni nanáší.
Olovoryt
– technika stará jako knihtisk, olovo je měkký materiál, lehce se taví a lehce se do něj ryje, měkké se může rozplácnout. Rytí se provádí dřevoryteckou metodou. Lepší než čisté olovo vyhovuje práci směs olova, antimonu a cínu. Pomocnou kresbu nakreslíme přímo na kov, nebo přeneseme pomocí průsvitného papíru. Pestré a světlé barvy při dotyku s olovem černají, proto při barevném tisku je nejprve třeba odmaštěný olovoryt natřít šelakovým lakem, lepší než akrylátové barvy. Místo lisu lze lépe použít knihařskou kostici.
Tisk z výšky (postup)
– máme připravenou matrici, nejprve si barvu rozválíme na skleněnou desku nebo litografický kámen, záleží na síle barvy, papír volíme kvalitní, pokud tiskneme z výšky nemusíme jej máčet, aby se ale barva dobře vpila, papír namočíme. Pro tisk z výšky používáme příklopové, pákové a válcové lisy. Např. knihařský lis (velký) – vyvine velký tlak; pákový; odtahovačka (s gumovým válcem), satynýrky (přes filc). Nesmíme použít tiskovou desku vyšší, než je typografická literka – to je 23,56 mm.
Barevný tisk z výšky (nejčastěji u dřevořezu) – soutisky barev (soutiskový), použijeme nakládací rám ve tvaru písmene L, papír se zasune, vytvoří okraj.
Vady tisku
- při jemném vyrytí hustá barva zanáší drážky, nebo je barva příliš řídká
dochází k rozpíjení barvy díky ředění benzínem (benzín zůstane)
barva se prorazí až na rub papíru – použili jsme řídkou barvu, velký tlak
papír se promastí – přidali jsme moc fermeže
pokud nechceme lesklý tisk, přidá se plavená křída
vytrhávání papíru – když je papír mokrý, postupně se rozvolňuje, při vysokém tlaku se může protrhnout
nedotištěné plochy při strojním tisku můžeme dokončit ručně, kostkou; při nerovné desce se dá opravit vkládáním vrstev papíru
Barevný tisk
- dřevoryt šerosvitový
barevný dřevořez – s postupným odrýváním
můžeme tisknout olejovými barvami na malbu – většinou však promastí papír
vodovými akrylátovými barvami – na suchý papír – papír se zvlní
Nakládání papíru
- při kladení matrice z hora si na papír uděláme značky. U dřevořezu pomocí nakládacího rámu do rohu dáme nabarvený štoček a papír položíme podle značek nakreslených na rámu.
Frotáž
– otisk matrice tužkou, pastelkami, ale i nanášením barev válečkem. Na počátku našeho letopočtu oblíbená technika v Číně (snímání z kamenných a keramických reliéfů).
Tisk z přírodnin
– prakticky z jakéhokoliv dostatečně pevného a víceméně plošného objektu či přírodního materiálu s výraznou strukturou, např. list, třešňová kůra, slepený písek….
Lepenkořez
– je vhodný pro hrubé práce nebo podtisk, nevydrží velký náklad tisků. Lepenku před tiskem napustíme nitrolakem.
Reliéfní tisk z výšky (slepotisk)
– bez použití barev při zvýšeném tlaku, vytlačíme reliéf do mokrého papíru,
Žádné komentáře:
Okomentovat